Děkuji za všechny komentáře, jsem mile překvapen tím, že málokdo zde se snažil celou věc přetáhnout do osobní roviny, ani jsem se nedočkal nějakých nadávek a podobně.

Pokusím se zareagovat na vše; jen se omlouvám, nemám dostatek dukátů (předpokládám, že koupit asi nejdou), takže už mohu napsat jen dva příspěvky a jeden z nich je tento, takže nebudu už na nic dále reagovat a ten poslední si schovám na reakci pod třetí díl (a předem se omlouvám, že k bonusům k druhému dílu se vyjadřovat nebudu).

V bodech se tedy pokusím odpovědět tak nějak na vše (omlouvám se, pokud odpověď někde nebude vyčerpávající, doplnit už ji nebudu moci):

1/ Jak by mohly být tržně řešeny konkrétní jednotlivé oblasti trhu bude rozvedeno v dalších dílech seriálu, v úvodu je jejich seznam. Budu rád, když si o nich popovídáme právě pod odpovídajícími díly. Mimochodem armáda je jediná věc, u které nevěřím, že by ji volný trh zajistil lépe než stát; myslím si totiž, že by to bylo tak srovnatelné, více o tom v dílu šestnáctém.

2/ Nemyslím, že bych nesmyslně "prolínal" mikro a makro úroveň. Já tvrdím jen tolik, že makro úroveň je pouze agregací mikroekonomických zákonitostí; vše ostatní beru jako nepodložené a hlavně nezdůvodněné. Navštěvoval jsem přednášky z makroekonomie na UK, přečetl jsem několik knih na toto téma, ale nakonec se mi stejně jako jediný smysluplný pohled jeví právě Misesův (dále Rothbardův a podobně), zejména vše, co je skvěle popsáno v Human Action. Pokud máte nějaké konkrétní výhrady k onomu prolínání, můžeme si o nich v méně obecné rovině pohovořit, až budu mít dukáty.

3/ Anarchokapitalismus není vůbec proti hierarchii, společnosti, struktuře a plánování! Vůbec nejde o stavění se proti takovým věcem, pouze tvrdím, že je lze vybudovat i dobrovolně (= bez násilí). 4/ Neúspěšným lidem (ať už z libovolných důvodů) mohou pomáhat ti, kdo pomáhat chtějí, dobrovolně. Není třeba k tomu nikoho násilím nutit; navíc je to nemravné a neetické.... A zde končí mých povolených 2000 znaků :o((

Armáda a policie se obecně ukázali jako efektivní nástroje pokud jsou řízené dobrým státem...

Ale ruku na srdce pokud strovnáte římskou armádu a prefekty pozdní republiky/ranného císařství (tedy kdy se vstupem do armády mohl člověk vykoupit z dluhů, dostal zaplaceno, zasloužil si dokončením služby volební právo, výzbroj a výstroj si již nemusel kupovat)

s naprosto diletanstky řízenou armádou a prefekty pozdního císařství řízenou naprosto neschopným státem (což navíc z principu nelze dělat demokraticky... něž někdo odhlasuje kde má být armáda nasazena už to nepřítel obsadí.)

Armáda je rize despotická instituce která musí být despoticky řízena.

v podstatě k vedení a plánování práce s takovou institucí je třeba ty nejlepší lidi... v okamžiku kdy je nemáte tak to nelze nahradit nějakou demokracií a nebo hlasem většiny. Protože většina lidí je v tomto ohledu naprosto nepoužitelná.

Cílem v podstatě jakéhokoli státního zřízení bylo vždy "efektivně řídit věci veřejné"... kdysi se věřilo že "monarchové z boží vůle" ("Divine right of Kings") ale to se příliš neosvědčilo. Proto se místo ponechávání to na Bohovi pokoušeli vybrat "osvíceného monarchu" (např. Jiří z Poděbrad, Generál Bernardotte ve Švédsku)... to sice funguje ale problém je že zásoba takto schopných lidí je značně omezená a nestačí pro celou planetu. Dnes tady máme stejně absurdní a v podstatě ničím nepodloženou představu že pokud necháme hlasovat "většinu" (všeobecné volební právo nemáme tak jako tak- je limitováno věkem, mentální stabilitou... etc.) tak si zvolí odpovědně a "dobře" budoucnost... a upřímně je to prakticky stejně iracionální představa jako to že "z boží vůle král" bude vládnout odpovědně.

Zpětně vzato, centrálně plánované ekonomiky dosáhly lepších výsledků než ty tržně (smíšené) ekonomiky, přece jenom došlo k určitému vyrovnání úrovně HDP na hlavu v celosvětovém  měřítku.

Za druhé lze říci, že všechny, tedy i tržně smíšené lze považovat za centrálně plánované, co se týče emise peněz. A zde už vůbec nehovořím o existenci veřejného sektoru.

A navíc anarchokapitalistické uspořádání by vedlo k přílišnému nárůstu komunikačních (tedy transakčních a přepravních) nákladů. Proto se anarchokapitalistické uspořádání dosud nikde neprosadilo, navíc ty okamžité náklady, spjaté s přechodem k tomuto uspořádání by byly tak velké, že by rovnaly apokalypse.

Komunikace je dnes prakticky zdarma. Jediné co je třeba udělat aby lidé neměli povinnost komunikovat- například se státem o tom že vůbec uzavírají obchod.

Po misses a dfenz jste nakazil už i blog idnes?

Centrální plánování určitš neselhává např. při budování armády a vedení války. Myslím, že neselhává ani v oblasti primárního výzkumu. Většina zásadních objevů přišla od lidí z univerzit. V oblasti energetiky bych taky věřil více centrálnímu plánování.

Upřímně řečeno armáda se jako hrubě nedemokratická instituce projevila už za starého Říma... a obecně ono je taky otázka jakou formu centrálního plánování v ní zvolíte... 

Polní maršál a nebo armádní generál taky nebude říkat kapitánovi velícímu rotě tanků jak má jeho jednotka zaútočit na kopec... pouze mu sdělí že má zaútočit...

Ten kapitán svým poručíkům taky nebude vysvětlovat jak mají řídit tank.,,,

V oblasti primárního výzkumu centrální plánování naopak selhává zcela- čistě z důvodu že tam selhává jakékoli plánování... nikdy tam nevíte jestli množství zdrojů které vynaložíte přinese jakýkoli užitečný výsledek... můžete si naplánovat že za 1 billion dollarů vyzkoumáte kompletně řízenou jadernou fúzi... a ani po vynaložení 2 bilionů dollarů nefunguje. V oblasti výzkumu nemá plánování v podstatě smysl... lze si určit priority že možná by jsme potřebovali nový zdroj energie a alokovat prostředky na vše co se tomu částečně blíží...

Většina zásadních objevů sice přišla od lidí z univerzit ale podívejte se kdo ti lidi byli... Lord Cavendish, Isaac Newton, Nikola Tesla, Niels Bohr... kupříkladu Isaac Newton své výsledky sice sepsal ale necítil naprosto žádnou potřebu je publikovat... jediný důvod proč se dostali ven byl ten že kolem něj existoval tým který mu několikrát měsíčně prolezl pracovnu a sebral papíry které Newton nechal někde válet a ignoroval je... Většina těch vědců byla takových- jejich výsledky bylo nemožné naplánovat... šlo do nich jen nalít peníze a čekat.

A co se energetiky týká (viz úžasný příklad Nikoly Tesly což byl taky v mnoha dnešních měřítcích kandidát na blázinec) tak jde více méně o to že střídavá síť má skutečně ohromné výhody už z fyzikálních hledisek proti čemukoli jinému. Pro řízení z centra jsou tyhle parametry výhodné... ovšem to neznamená že to lze aplikovat na jiné systémy s jinými parametry.

Problémem je nesmyslné prolínání mikro a makro úrovně. Stát nemůže nikdy v celé šíři postihnou smysluplné plánování na mikroekonomické úrovni. Mnohokrát dokázáno a zde i komentováno.

Problémem tohoto státu je však to, že v podstatě rezignoval na plánování (chcete-li: stanovení priorit) na makroúrovni. A když už je něco zpracováno, tak to leží v šuplíku bez chválení a uvedení do života.

Dnes se u nás stát řídí státním rozpočtem a to je šílený nesmysl.

Máte pochopitelně pravdu, ovšem popisujete jen úzkou, poměrně zidealizovanou část lidské společnosti. V tom je problém libertánství a celého anarchokapitalismu, že dosud existuje jen ve hlavách několika nadšenců, ale nikde spontánně nevzniká jako reálně funkční komplexní společenství. Odpověď, proč tomu tak je, nabízí odstup od přísně ekonomického pohledu k sociologickému. 

Centrální plánování (stát)  si představte jako lidskou strukturu, hiearchii. Automaticky předpokládáte, že tyto hiearchie jsou tvořeny "shora", násilím. Jenomže je exaktně dokázáno (např. Fukuyama, aj.), že různé hiearchie vznikají spontánně i zdola. Spolky, organizace, sítě, apod. Vznikají tehdy, když lidé chtějí skrze ně dosáhnout nějakého konkrétního cíle (např. bezpečí v ulici, nebo aby ve veřejných prostorách neumírali lidé). Vlastností volného trhu (pomineme otázku, zda něco takového reálně existuje) je, že sice efektivně alokuje zdroje, negeneruje však dopředu žádné cíle (Mises, Human Action). Nemůžeme dopředu po volném trhu chtít, aby plošně (vždy) snížil ceny a zvýšil kvalitu - to je jen jeho neplánovaným vedlejším efektem. Kdybychom tento jeho výstup plánovali, nešlo by logicky o volný ale plánovaný trh.

Řekněme, že nějakým zázrakem "vytvoříte" (sic!) zcela volné ekonomicko-sociální prostředí. Určité malé procento lidí v něm bude neúspěšných, budou odolávat i privátním charitativním a sociálním spolkům a hynout na ulicích (trh neumí z podstaty zajistit 100% úspěšných). To bude pro zbytek neúnosné, spontánně začne plánovat hiearchii, která by tomu zabránila. Podobně by plánovala strukturu, která plošně zabrání jedům v potravinách, protože není v lidských silách analyzovat každé sousto před tím, než je vloží do úst (a princip "nejsem-li spokojen, příště změním značku" zde neplatí), a tak bych mohl pokračovat až do státní úrovně. 

Je reálné usilovat o minimální stát, zmenšovat jej, privatizovat, zcela jej však vyloučit by odporovalo lidské přirozenosti...

Cítím to taky tak, jak tady hezky rozepisujete. Řízení a plánování je docela zásadní prvek, ale je třeba ho provádět vždy na úrovni,k terá mu odpovídá. Stát - vnější vztahy, energetika, armáda. Kraje-nemocnice, komunikace, obce - kanalizace, odpady,  rodina - bydlení, vzdělání, atp.

Hlavním problémem centrálního plánování je jeho nepružnost. Pokud se objeví poptávka po nějakém zboží, tak se v tržním hospodářství okamžitě objeví firmy, co se budou snažit tuto příležitost využít. U centrálního plánování se musí pracně a zdlouhavě hledat volné kapacity, měnit plány a k tomu se centrálnímu plánovači moc nechce a raději celý problém přesune do dalšího plánovacího období.